Chovatelská stanice psů

Při pořizování štěňátka řeší většina zájemců o psa zásadní otázku:

„S PP NEBO BEZ?“, při čemž všeobecné povědomí o tom, co obě varianty obnáší, je velmi slabé.
Mnozí lidé si myslí, že pořízením psa s PP budou nuceni absolvovat výstavy, zkoušky, svody, bonitace atd., na což ovšem nemají ani čas, ani chuť,
protože si pejska pořizují jen tak pro radost. Není to pravda, pořízením psa s PP se nezavazujete vůbec k ničemu.
Mít pejska „jen“ pro radost není vůbec málo, ale je dobré mít také jistotu, že ze štěňátka, které si vezete domů, jednou vyroste skutečný labrador, a to jak po exteriérové tak např. po povahové stránce. Že nezačne v pubertě vyjíždět po dětech nebo po případných jiných "vetřelcích", nebude bázlivý ani agresivní.  
PP neboli průkaz původu psa, je něco jako legitimace, která obsahuje osobní údaje štěněte (jméno, datum narození, registrační číslo), ale zejména čtyřgenerační rodokmen, v kterém naleznete jeho 30 předků! 
Chovatel, jehož jméno i adresa je v průkazu také uvedeno, tímto ručí, že si opravdu kupujete štěně labradora, jehož otec i matka jsou jedinci uvedeni v tomto dokumentu.

Jestliže narazíte na inzerát, kde se nabízí štěňátka sice bez PP ale po rodičích s PP, znamená to jediné:
Rodiče štěňátek bohužel nesplnili podmínky, které je opravňují působit v regulérním chovu a mít štěňátka s PP. Ve většině případů se jedná o nevyhovující zdravotní stránku, takže lze s největší pravděpodobností předpokládat, že si berete štěně po nemocných jedincích, jejichž zdravotní stav jim bohužel neumožnil působení v chovu. Velmi často se jedná o tzv. dysplazii kyčelních kloubů, což je dědičné onemocnění postihující kyčelní klouby, v jehož důsledku má pes problémy s pohybem a bolesti. Seriózní chovatelé, kteří akceptují chovné podmínky, jedince s tímto onemocněním z chovu vyřazují, aby se zabránilo přenosu tohoto genetického postižení na další potomstvo.

To je také jeden z důvodů, proč jsou štěňátka bez PP levnější. Zatímco skutečný chovatel absolvoval se svou fenou vyšetření požadovaná chovatelským klubem (rentgeny kyčelních a loketních kloubů) a v mnoha případech i vyšetření nepovinná (vyšetření ramen, vyšetření očí, genetické choroby jako EIC, HNPK atd), dále výstavy a povinné zkoušky při nichž je testována povaha, neregistrovaný chovatel nic takového absolvovat nemusí, a tak ušetří.
Zatímco náklady na „chov“ štěňat bez PP tvoří pouze pořizovací cenu matky popř. otce, krmení a očkování, chovatelé „papírových“ štěňátek museli vedle toho zaplatit nemalé částky např. za povinná zdravotní vyšetření na genetická onemocnění.
Nemluvě o tom, že jen opravdový pošetilec by dnes neodváděl daně z prodeje štěňat.  Plemenná kniha vydá na žádost finančního úřadu až 10 let zpátky údaje o všech narozených vrzích. Díky mezerám v legislativě na množitele nikdo nemůže. Neví se, kolik vyprodukovali štěňat, na jaké feně, kam je prodali, co se s nimi stalo. Nikde nejsou registrovaní.  

Pro Vaši představu: jen pořízení rentgenových snímků a následné vyhodnocení dysplazie kyčelního a loketního kloubu vč. nákladů na anestetika apod. stojí přibližně 4000 Kč!
Genetické testy dělají chovatelé ve vlastním zájmu, protože se mimo jiné jedná o jakousi prestiž. Nálepka zdravého chovu je to, oč každý z nás usiluje. 
Nenechte se proto zmást lákavou nižší cenou u bezpapírových štěňátek. Vystavujete se riziku, že počáteční nižší investici v budoucnu několikrát přeplatíte za služby veterinárního lékaře, protože nemáte jistotu, že váš pejsek po rodičích nezdědil nějakou genetickou vadu.

Na tomto místě se můžeme pochlubit že jsme mezi prvními, kteří začali provádět nepovinná zdravotní vyšetření – např. náš Royal Standard Tankaram absolvoval vyšetření očí ve Švýcarsku již v roce 2003, tedy v době, kdy se o tomto postižení u nás teprve začínalo mluvit a vyšetřených jedinců bylo jen několik.
V minulých letech jsme pomáhali také ostatním chovatelům s genetickými testy, které jsme hromadně posílali do laboratoře v USA.

Pokud vám nějaký „chovatel“ bude vysvětlovat, že otec i matka štěňátek jsou zdraví, ale že on neměl čas ani peníze vyřídit štěňatům „papíry“, nevěřte mu. Solidní člověk si na to čas vždycky najde.. V takovém případě nemáte ani záruku, že prodávající měl dost času věnovat se štěňatům a následky tohoto byste mohli nést celý život.

Chov s PP je prostřednictvím chovatelských klubů jistým způsobem kontrolován. Kluby mají seznamy chovných psů vč. informací o jejich zdravotní stránce, nemocná zvířata se selektují a zamezuje se jejich využití v chovu. Evidují se narozená štěňátka a tak má příslušný poradce chovu přehled např. o tom, jakým psem byla fena kryta, kolik se narodilo štěňátek, dohlížet, aby měla fena jen jeden vrh za rok atd.
„Chovatelé“ štěňátek bez PP se ničím neřídí, jejich činnost je nekontrolovatelná, a tak mohou pářit jedince nevyšetřené i nemocné a to několikrát do roka při každém hárání feny.

Počínání chovatelů musí být v souladu s platným Chovatelským řádem ČMKU, který je třeba dodržovat.

Cena za standardní štěně labradora s PP činí v ČR dnes už 25000 až 45000 Kč. 
Částka samozřejmě závisí na celkových nákladech chovatele. Ceny zahraničního krytí se běžně pohybují od 1000 do 2000 Euro, k tomu náklady na cestu, odchov atd. Ceny veterinářů zvláště specialistů také hodně podražily oproti dobám minulým. 
Důvodem k případné slevě může být nějaká vrozená vada, nežádoucí zbarvení nebo nestandardní skus, s kterým sice váš pejsek bude naprosto bez problémů žít, nebude však moci působit v chovu ani se zúčastňovat výstav. Proto ti, kteří hledají pejska k dětem, nemají chovatelské zájmy a tento malý kosmetický nedostatek jim nevadí, mohou za příznivou cenu získat čtyřnohého kamaráda na celý život.
Zdůrazňuji, že je morální povinností chovatele na případnou vadu předem kupujícího upozornit a nejlépe uvést do kupní smlouvy. 

Také cena čokoládových štěňátek je mnohdy vyšší, bohužel bez ohledu na kvalitu. Hnědá barva je v současné době velmi žádaná.
Není pravda, že se u čokoládových jedinců objevují dědičná onemocnění více, než u ostatních. Je to stejný nesmysl, jako např. tvrzení, že brunetky trpí na angínu více, než blondýnky. Je však pravda, že mají většinou problémy s pigmentem (růžové sliznice, velmi světlé oko – nezřídka až žluté, nejednotná barva srsti) a většinou znatelně horší hlavy (užší s méně výrazným stopem), než např. krémoví nebo elegantní černí labradoři.

Poslední věc, která stojí za zmínku, jsou sociální sítě a internet. Někteří majitelé svých pejsků jsou v tomto směru opravdu vstřícní, takže lze snadno dohledat sourozence a další předky z rodokmenu pejska. A že je někdy vidět opravdu až do obýváku :-) :-) zejména ve veřejně sdílených příspěvcích, až se jeden diví... :-) 
Samozřejmě nespornou výhodou veřejných příspěvků je možnost nakontaktovat se s jejich majiteli, předat si zkušenosti, fotografie, možnost společných venčení atd.   

Podtrženo a sečteno:
– Štěňátka bez PP jsou sice levnější, ale na úkor zdraví (riziko genetických onemocnění), povahy, vloh a exteriéru.
– Štěňátka s PP jsou o něco dražší, ale máte jistotu, že oba rodiče jsou skutečně labradoři, jejichž zdravotní stav, typický temperament a standardní exteriér splňuje požadavky na zařazení do chovu.
Častá obhajoba množitelů štěňat, že štěňátka s PP jsou levnější, protože neplatíte za rodokmen u „papírových“ štěňátek, není pravda. Vyšší cenu platíte hlavně za jistotu, kterou vám regulérní „papírový“ chov nabízí. 
(jen pro zajímavost: vystavení průkazu původu patří k té nejmenší finanční položce a činí 300 Kč)
Ostatně i vaše děti si přece zaslouží, aby vedle nich vyrůstalo typické standardní štěně s předpokladem zdraví a vyrovnané neagresivní a nebojácné povahy, nemyslíte?

Mgr. Martina Fialová

Pozn. autorky:
A proč jsem o tom všem psala?  Často mě mrzí, jak je na chov psů nahlíženo, jako na výhodný zisk.  A tak vždycky říkám, ať si to každý zkusí - vypiplat štěně od miminka, vychovat ho a dát mu potřebnou péči po zbytek života až do seniorského věku. 
Těm chovatelům, kterým jde o skutečnou kvalitu, „výnosy“ z prodeje štěňat nepokryjí ani náklady na provoz chovatelské stanice, mnohdy to je dotovaný koníček. Většina z nás má svou práci, na porod a odchov štěňátek si bereme dovolenou, pomáhá celá rodina atd. 
Před těmi, kteří si z chovu udělali kšeft, často na hraně zákona o týrání zvířat, jsem ve svém příspěvku varovala. Ale to už nejsou chovatelé.