Jestliže výběrem pohlaví ještě nejste zcela rozhodnuti, snad vám pomůže následující stručné shrnutí hlavních pro a proti:
- Fenky většinou bývají poslušnější a lépe zvladatelné i naprostými začátečníky, protože mají přirozený sklon se podřizovat, jsou submisivnější a celkově poslušnější.
- Pejsci často mívají sklon k dominanci a tvrdohlavému chování, proto jejich výchova vyžaduje v prvé řadě důslednost a pevnější ruku. U pejsků odpadají starosti s háráním, ovšem na rozdíl od fenek, vám budou značkovat zahrádku.
- Tvrzení, že fenky jsou chytřejší nebo zdravější než pejsci a naopak, patří k pověrám. Podle výzkumů např. nebyl zjištěn větší či menší výskyt postižení DKK s ohledem na pohlaví.
- Také teorie, že každá fenka musí mít aspoň jednou za život štěňátka, protože jinak strádá, je mylná. Ve volné přírodě rovněž všechny samice nemají mláďata, proto se netrapte nad tím, že např. z časových důvodů tuto „radost“ fence odepřete.
Mgr. Martina Fialová
Poznámka autora:
Po sepsání výše uvedených pokynů jsem problematiku volby pohlaví konzultovala se svou kamarádkou dlouholetou chovatelkou Renatou Hasilovou z Valtic a tady jsou její postřehy na toto téma:
Fenka – výhody:
- fenky jsou celkově poslušnější a ovladatelnější… je pro ně přirozené se podřizovat (stačí se podívat, jaké vztahy panují ve vlčí smečce), respektují autoritu více osob, včetně dětí
- menší hmotnost znamená i menší spotřeba krmiva
- nereaguje na hárající fenky v okolí, nemají tendence utíkat (někdy se tato tendence může objevit při hárání)
- neznačkuje teritorium
- při správné výchově bývá dobře ovladatelná i dětmi
Fenka – nevýhody:
- hárání: obvykle 2x ročně, zhruba 3 týdny – v tomto období je nutné fenku hlídat před nežádoucím nakrytím, v důsledku hormonálních změn se může dočasně měnit povaha, zhoršit poslušnost (ale tyto reakce jsou individuální, ne u každé fenky stejné a stejně silné). V bytě bývá nutná ochrana před znečištěním koberců (dnes už není problém koupit fence ochranné kalhotky). V období hárání fenka nesmí na výstavy, zkoušky a další kynologické akce.
- ve vyšším věku mívají fenky sklony k obezitě, je třeba přizpůsobovat krmnou dávku
- To, že fenka potřebuje mít alespoň jednou za život štěňata, aby neměla zdravotní problémy, není veterinárně doloženo. To, zda štěňata mít či ne, záleží zcela na Vašem rozhodnutí. Naopak, pokud chov neplánujete, je rozumným řešením kastrace fenky (obzvlášť tam, kde hárání přináší velké problémy…např. na sídlištích)…problémy s háráním tak odpadnou a Vy budete mít doma klidnou, spolehlivou a zdravou společnici.
Pejsek – výhody:
- větší sebevědomí, silnější konstituce, větší vytrvalost
- pejsci nehárají
- není nutné být při výcviku tak opatrný jako u některých fenek, pevnější nervový systém lépe zvládne i náročnější situace, může se i „zvýšit hlas“
Pejsek – nevýhody:
- v době dospívání a dospělosti má sklony testovat, zda by se nemohl stát „vůdcem smečky“, mohou se objevit sklony k dominanci, soupeření o moc a vůdcovství….tomuto je třeba zabránit důsledností a jasným stanovením hranic
- s dětmi si rád hraje, ale ne vždy respektuje jejich autoritu
- vyšší hmotnost znamená vyšší spotřeba krmiva
- značkuje teritorium (to může být nepříjemné např. na sídlišti (velká koncentrace psů, každý roh očůraný, ale i na zahradě (moč poškozuje rostliny) nebo v případě sousedů, kteří toto nechtějí akceptovat)
- díky vyvinutým smyslům mu neunikne žádná hárající fena v dalekém širokém okolí, může mít sklony k útěkům za těmito fenkami, někteří psi v době, kdy cítí háravou fenu špatně žerou, což může být problém tam, kde je na malé ploše větší množství fenek, které hárají postupně (např. sídliště)
Ing. Renata Hasilová
Když ke všem bodům přičtu ještě fakt, že základem chovu je fena a že její působení v chovu je mnohem snazší než u psa (do chovu lze zařadit i poměrně průměrnou fenku a na té chovat, kdežto krycí pes musí být po všech stránkách téměř 100%, aby si jej majitelé fen vybírali ke krytí), výše uvedená srovnání nahrávají spíše fenkám. Přesto já osobně preferuji raději psa – samce, jenž je typičtějším představitelem plemene. Ostatně k mým nejoblíbenějším členům naší osmičlenné psí smečky patří právě oni. A jací jsou?
- Přestože jsou to krycí psi využívaní v chovu, nemají sklony uplatňovat dominantní chování mezi sebou nebo mezi jinými psy.
- Jsou společně ustájeni, přesto nikdy nedošlo ke rvačce, a to ani v době dospívání při ujasňování hierarchie ve smečce, ani když ostatní fenky háraly.
- Jsou mnohem poslušnější než naše fenky, spolehlivě reagují na povely a respektují i malé děti.
- Nikdy nám neutekli.
A co říci závěrem? Říká se, že pes je obraz svého pána. Jinými slovy, když si domů přivezete malé štěňátko, záleží jen na vás, zda si jej vychováte k obrazu svému.
Děkuji Renatě za čas, který danému tématu věnovala.
Mgr. Martina Fialová